Jdi na obsah Jdi na menu
 


2 Právo, Stát, Právní systém, Právní řád

VZNIK PRÁVA

Právo vzniká na určitém stupni vývoje lidské společnosti v souvislosti se vznikem státu. Reguluje společenské vztahy a zároveň vytváří jednotnou soustavu typických měřítek, podle nichž lidé ve společnosti jednají. Tím přispívá k přehlednosti a konkrétnosti práv a povinností, které subjekty (FO, PO a Stát) ve společnosti mají.

Stát vzniká na určitém stupni vývoje společnosti, jako politická forma jeho organizace.

Stát a právo vzniká současně, jejich vznik se vzájemně podmiňuje a oba pojmy od sebe nelze oddělit.

CHARAKTERISTIKA POJMU PRÁVO, MORÁLKA A PRÁVNÍ VĚDOMÍ

Právo je souhrn obecně závazných norem stanovených a sankciovaných státem.

Morálka (z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav) znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, že se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce (tresty). 

Právní vědomí je souhrn právních názorů a přestav, pocitů a skutečných vědomostí, vyjadřujících vztahy občanů k platnému právu.

Stát je takovou organizací, která je schopna vykonávat moc nad určitým obyvatelstvem a nad určitým územím. Úkolem státu je vytvářet potřebné podmínky pro fungování a rozvoj společnosti.

FUNKCE STÁTU:

1.      Vnitřní – zaměření dovnitř státu (hospodářská funkce, sociální funkce, funkce kulturního působení a funkce ochrany veřejného pořádku a práv občana)

2.      Vnější (funkce ochranná a funkce mezinárodní spolupráce)

OBECNÉ ZNAKY PRÁVNÍHO STÁTU:

1.      Vázanost státu právem

2.      Existence dělby moci jakožto nezávislosti moci zákonodárné, výkonné a soudní

3.      Omezená vláda, kdy je zajištěno v jakém rozsahu může stát zasahovat do sféry práv občanů

4.      Suverenita lidu

5.      Soudní záruky právního státu

Právní jistota je požadavek, který je kladen ústavou na právní řád i na jeho aplikaci. Rozumí se jím takový stav, kdy jsou objektivní právo i subjektivní práva FO a PO dlouhodobě stabilní, jednotné, relativně jednoduché a předvídatelné, a je tak naplňováno Legitimní očekávání fyzických a právnických osob.

Subjektivní právo znamená právo, které někomu svědčí nebo může svědčit (např. právo na důchod, právo přednosti v jízdě apod.), kdežto objektivní právo je právo jako takové, tzn. právní řád, platné právo. To znamená, že subjektivní právo znamená MÍRU URČITÉHO CHOVÁNÍ, možnost chovat se určitým způsobem, který zakládá, zjednodušeně řečeno vytváří, objektivní právo(soubor právních norem,např. zákonů) a nebo ho objektivní právo nezakazuje(např. zákoník práce garantuje zaměstnanci minimální mzdu za odpracovanou hodinu zaměstnanec má subjektivní právo na tuto mzdu). 

Rekroaktivita je zpětné působení právní normy, právní norma upravuje i právní vztahy před dnem, kdy norma nabyla účinnosti.

Dělba moci je princip politického uspořádání, který rozlišuje trojí typ moci ve státě:

§                     zákonodárná moc (legislativa)

§                     výkonná moc (exekutiva)

§                     soudní moc (judikativa)

a stanoví, že nemají být ve stejných rukou. Jde tedy spíš o oddělení než rozdělení těchto složek moci. Cílem je omezit libovůli státu nebo panovníka a bránit případnému zneužití moci.

DRUHY VELKÝCH PRÁVNÍCH SYSTÉMŮ A PRAMENY PRÁVA

VELKÉ PRÁVNÍ SYSTÉMY:

1.      Kontinentálně – evropský systém – nejdůležitějším a svrchovaným pramenem práva je zákon (v ČR – normativní právní akt, normativní smlouva)

2.      Angloamerický – anglosaský systém – systém soudní praxe, soudní precedenty (druh judikátu, tj. soudního rozhodnutí jež je prvním řešením daného případu)

a.    Anglické právo

b.    Americké právo

3.      Systém práv tradičních a náboženských

Pramenem práva je místo, kde je právo obsaženo a z něhož je čerpáno.

Základním pramenem práva jsou normativní právní akty, nazývají se také obecně závazné právní předpisy. Jsou výsledkem činnosti státních orgánů.

Prameny práva můžeme vnímat ve formálním smyslu (= právní předpis, soudní precedens, normativní právní smlouva a právní obyčej) a materiálním smyslu (= tradice a zvyklosti, technologická, ekonomická a kulturní úroveň, vliv mezinárodního společenství).

Základní třídění:

1.      Podle právní síly – od nejvyšší právní síly k nejnižší

2.      Podle prvotnosti nebo odvozenosti

a.    prvotní – obsahují novou právní úpravu. Mohou upravovat i takové vztahy, které právem dosud nebyly upraveny

b.    druhotné – slouží k podrobnějšímu rozpracování otázek, vymezených v prvotních normách. Proto se jim říká prováděcí předpisy. Jsou vždy odvozeny od prvotního právního předpisu a nesmí s ním výt v rozporu.

Normativní právní akty podle právní síly:

1.      Ústava, LZPS = Ústavní zákony

2.      Zákony           = Zákonná opatření

3.      Nařízení vlády

4.      Vyhlášky ministrů

5.      Vyhlášky a nařízení obcí a krajů

PRÁVNÍ ŘÁD, ČLENĚNÍ PRÁVNÍHO ŘÁDU

Právní řád je souhrn právních předpisů ve státě, který má pevný řád. Je uspořádán stupňovitě, podle důležitosti a významu jednotlivých právních předpisů.

 

Ústavní pořádek České republiky v současnosti tvoří:

1.     Ústavní zákon ČNR č. 1/ 1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb. a ústavního zákona č.395/2001 Sb.,

2.     Listina základních práva svobod, přijatá Federálním shromáž­děním v roce 1991 jako ústavní zákon a republiková pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č.192/1998 Sb.,

3.     Ústavní zákon č. 4/1993 Sb., o opatřeních souvisejících se záni­kem ČSFR,

4.     Ústavní zákon č. 29/1993 Sb., o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR,

5.     Ústavní zákony o státních hranicích,

6.     Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona Č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.,

7.     Ústavní zákon č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny,

8.     Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona Č. 300/2000 Sb.

Právní řád můžeme třídit (řadit) z několika hledisek:

a)   podle právní síly,

b)   chronologicky,

c)    podle jednotlivých právních odvětví,

d)   veřejné a soukromé právo.

Právní odvětví je tvořeno souborem právních norem, jež mají stejný objekt právní úpravy (ústavní právo, správní právo, finanční právo, trestní právo hmotné,…).

Právo veřejné je ta oblast práva, ve které jsou vztahy založeny na nerovnosti zúčastněných subjektů. Veřejnou moc vykonává stát prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (ústavní právo, trestní právo, správní právo, finanční právo, občanské právo procesní,…).

Právo soukromé – subjekty mají zásadně rovné postavení. Vzájemná práva si upravují zejména na základě smluv a dohod (občanské právo hmotné, rodinné právo, obchodní právo, pracovní právo,…).

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA