Jdi na obsah Jdi na menu
 


23 Kultura

 

23SPRÁVA KULTURY

 = souhrn materiálních a duchovních hodnot vytvořených lidmi v procesu historického vývoje.

rozlišujeme následující znaky:

v     péče o kulturní památky

v     knihovní, muzejní a galerijní činnost

v     divadelní činnost

v     vydávání periodického a neperiodického tisku

v     činnost hromadných sdělovacích prostředků

v     veřejnoprávní aspekty, audiovizuální díla a ochrana autorských práv

MINISTERSTVO KULTURY – je ústředním orgánem pro oblast kultury, umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky, pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku (včetně vydávání neperiodického tisku), pro rozhlasové a televizní vysílání.

-na výkonu správy kultury se podílení také obce a kraje.

-má na starosti všechny knihovny.

 

POJMY

Kulturní památka – věc movitá i nemovitá, která vykazuje zákonem dané znaky. Musí mít přímý vztah k významným osobnostem, historickým událostem nebo je dokladem historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti.

-má hodnoty historické, umělecké, vědecké a technické

Národní kulturní památka – tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa.

-k prohlášení věci za národní kulturní památku je oprávněna vláda.

-hlavní roli při jejich ochraně hrají vedle jejich vlastníka především krajské úřady.

Památková rezervace je území, jejichž charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popř. archeologických nálezů.

-vláda může prohlásit jako celek za památkovou rezervaci a stanovit podmínky pro zabezpečení její ochrany.

Památková zóna – je území s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty.

Památky UNESCO = systém mezinárodní ochrany kulturního a přírodního dědictví

Český Krumlov – hrad

historické centrum Prahy – pražský hrad a Vyšehrad

Kutná hora – chrám sv. Barbory (gotický sloh)

Zelená hora – kostel sv. Jana Nepomuckého (od r. 1994), postavil Santini

Lednicko-valtický areál (od r. 1996) – zámek Lednice a obrazová galerie, zámek Valtice

Litomyšl – zámek (od r. 1999)

Kroměříž (od r. 1998) – zámek a podzámecká květná zahrada

Brno – Vila Tugendhat (od r. 2001)

Holašovice – vesnice (od r. 1998)

Olomouc – Sousoší Nejsvětější Trojice (od r. 2000)

Třebíč – Bazilika sv. Prokopa a Židovská čtvrť

C:\Documents and Settings\xxx\Plocha\unesco.bmpTelč – (od r. 1992) – zámek

Světové dědictví = Patrimoine mondial = World heritage

Centrální čtverec – je formou, kterou vytvořil člověk

                     kruh – forma, která znázorňuje přírodu

Státní památková péče – soubor činností, opatření a rozhodnutí daných orgánů, které mají za cíl péči o kulturní památky.

-ústředním orgánem státní správy pro kulturní památky v ČR je MK.


 Kontrolní orgán = památková inspekce – vykonává dozor nad dodržování platné právní úpravy na daném úseku.

-pam. inspekce není zřizována jako samostatný specializovaný orgán státní správy.

Územní samosprávné celky v podobě obcí a krajů – vedle státu hrají důležitou roli na poli ochrany kulturních památek. (v rámci samostatné i přenesené působnosti)

Krajský úřad – přináleží mu řídící funkce památkové péče v kraji.

-plní úkoly státní správy na úseku státní památkové péče pro národní kulturní památky  (pokud nepřísluší ministerstvu nebo vládě)

- vykonává i státní stavební dohled při obnově nár. kulturní památky.

-dále podává vyjádření k prohlášení věci za kulturní památku (nebo jeho zrušení).

-podává návrh na zahájení řízení o vyvlastnění nemovité národní kulturní památky  (v případě, že není státním majetkem, vlastník trvale zanedbává svoje povinnosti a ohrožuje tím zachování této kulturní památky).

Obec – pečuje o kulturní památky a kontroluje plnění povinností vlastníků kulturních památek

Základní povinnosti vlastníka kulturní památky:

v     zachování a udržování kulturní památky v dobrém stavu (na své vlastní náklady)

v     ochrana před poškozením, ohrožením, znehodnocením nebo odcizením (-//-)

v     povinnost písemně nabídnout movitou kulturní památku a národní kulturní památku v případě jejího projede M kultury s výjimkou prodeje mezi osobami blízkými nebo spoluvlastníky

Obnova kulturních památek – pokud vlastník KP zamýšlí provést rekonstrukci, opravu, údržbu, restaurování či jinou úpravu KP je potřeba si vyžádat závazné stanovisko u OÚ PO3.

Povinnosti – vlastník KP je ze zákona povinen plnit určitý okruh povinností

-při porušení povinností na poli správy K památek jsou nejčastěji ukládány pokuty, jejichž výše se pohybuje nejčastěji od 10 000 Kč do 500 000 Kč.

Finanční otázkyFormy:     

1.       přímá

a)      zdroje plynoucí z komunálních rozpočtů

b)     zdroje plynoucí ze státního rozpočtu

c)      ostatní zdroje (sponzorství, dary)

2.       nepřímá

a)      bezplatná daňová pomoc

b)     daňová zvýhodnění

(Pozn.: V době ekonomické krize – méně finančních prostředků na údržbu památek – Stát nepřispívá)

1.a) zdroje plynoucí z komunálních rozpočtů – poskytnutí finančního příspěvku.

-příspěvek je zásadně poskytován pouze vlastníkovi kulturní památky, a to na jeho žádost.

-předpoklady, za nichž může být finanční příspěvek přiznán:

·        podání žádosti vlastníkem KP

·        přiložení potřebných dokladů

·        zvýšené náklady jsou potřebné se zachováním nebo obnovou KP, popř. vlastník není schopen hradit náklady z vlastních prostředků

·        jedná se o obzvlášť odůvodněný případ

-o přiznání příspěvku rozhoduje obec nebo kraj a ten je poskytován z jejich rozpočtových prostředků.

1.b) zdroje plynoucí ze státní rozpočtu – poskytnutí finančního příspěvku, kdy na zachování KP je mimořádný společenský zájem.

-příspěvek může být přiznán opět na žádost vlastníka, nicméně tentokrát je poskytován MK, a to buď přímo nebo prostřednictvím krajského či obecního úřadu, PO3.

-MK poskytuje fin. prostředky prostřednictvím specializovaných programů.

Specializované programy MK:

v     program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón

v     program záchrany architektonického dědictví

v     program restaurování movitých kulturních památek (dotace pro rok 2001 byla ve výši 25 mil. Kč)

v     program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny (-//-)

v     program podpory záchranných archeologických výzkumů (-//-)

2.a) daňová zvýhodnění – v oblasti nepřímé finanční pomoci vlastníkům kulturních památek se uplatňuje zákon č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitostí a vyhláška M financí č. 12/1993 Sb.

Zákon č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.

Zákon č. 586/1992 Sb. o dani z příjmů.

2.b) bezplatná odborná pomoc – stát poskytuje prostřednictvím státních památkových ústavů odbornou pomoc určenou vlastníkovi KP, a to při její obnově.

Archeologické nálezy a archeologické výzkumy

-je oprávněn provádět Archeologický ústav Akademie věd a další subjekty, pokud jsou držitelem povolení k provádění archeologických výzkumů vydaného MK po předchozí dohodě s Akademií věd

-podmínkou provedení archeologického výzkumu je povinnost Archeologického ústavu Akademie věd nebo oprávněné organizace uzavřít s vlastníkem nemovitosti blíže nespecifikovanou dohodu, přičemž není stanovena lhůta, ve které by nejpozději měl být návrh předložen.

Archeologický výzkum – není zákonem definován

Archeologický nález – věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činností od počátku vývoje novověku a zachovala se zpravidla pod zemí.

-jedná se tedy o věc jak movitou, tak i nemovitou.

-archeolog. Nález může MK prohlásit za KP, a to na návrh Akademie věd ČR

-o archeologickém nálezu, která nebyl učiněn při provádění archeologických výzkumů, musí být učiněno oznámení Archeologického ústavu nebo nebližšímu muzeu prostřednictvím orgánu obce v přenesené působnosti.

Prodej a vývoz předmětů kulturní hodnoty

-předmětem právní úpravy tohoto zákona je regulace toku těchto předmětů přes naše státní hranice.

-předmět kulturní hodnoty – přírodniny nebo lidské výtvory nebo jejich soubory, které jsou významné pro historii, literaturu, umění nebo vědu a splňují kritéria obsažená v příloze zákona.

-zákon podmiňuje vývoz chráněných předmětů doložitelnou existencí osvědčení, že tyto předměty nejsou prohlášeny za KP nebo nejsou součástí souboru za KP prohlášenou – tato podmínka dopadá na všechny vývozce chráněného předmětu.

-okruh tzv. odborných organizací, tj. organizací oprávněných vydávat na základě žádosti dané osvědčení, je tvořen muzei, galeriemi, archivy, knihovnami a organizacemi památkové péče zřizované orgány SS.

Osvědčení je vydáváno na žádost FO či PO, která daný předmět zamýšlí vyvézt.

Odborná organizace je limitována lhůtou pro vydání osvědčení, a to v délce 1 měsíce od doručení žádosti. Platnost osvědčení je pak omezena dobou tří let ode dne vydání.

 

 

SPRÁVA NA ÚSEKU MUZEÍ A GALERIÍ

„Kulturní dědictví je v Evropě již tradičně chráněno a uchováváno jako odkaz budoucím generacím.“

-zákon č. 122/2000 Sb. o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů.

-prostřednictvím tohoto zákona by měla být zaručena ochrana předmětů movitého kulturního dědictví tvořících sbírky muzejní povahy.

Muzea – instituce, která má za úkol získávat, shromažďovat, trvale uchovávat, evidovat a odborně zpracovávat přírodniny a lidské výtvory.

-umožňovat jejich veřejné užívání, zkoumat prostředí, z něhož jsou získávány a poskytovat služby výchovné a vzdělávací pro studijní a vědecké účely.

Galerie je muzeum specializované na sbírky výtvarného umění.

Sbírka muzejní povahy – sbírka, která je významná pro prehistorii, historii, umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy.

-je tvořena souborem sbírkových předmětů shromážděných lidskou činností, za kterou lze považovat jak věc movitou, tak i nemovitou nebo soubor těchto věcí.

Centrální evidence –je předpokladem účinné ochrany sbírek, je vedena MK a plní především funkci evidenční a informační.

Aby byla sbírka do evidence zapsána, musí:

Ø      vykazovat pojmové znaky charakteristické pro sbírku muzejní povahy

Ø      obsahovat nejméně 5 sbírkových předmětů

Ø      trvale se nacházet na území ČR

ochrana sbírek – vlastník je povinen zajistit ochranu sbírky před krádeží a vloupáním, poškozením, zejména nepříznivými vlivy prostředí, zajistit reparaci, konzervování a restaurování sbírky, vést sbírkovou evidenci.

SPRÁVA NA ÚSEKU KNIHOVEN

-zákon č. 257/2001 Sb. o knihovnách a podmínkách provozování knihovnických a informačních služeb

-jeho cílem je zajistit, aby knihovny byly schopny plnit svoje funkce a obstály v konkurenčním boji s ostatními zdroji informací.

Knihovna – zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby, a které je zapsáno v evidenci knihoven.

-účel knihovny – poskytování služeb, které zákon ozn. jako služby knihovnické a informační.

-hlavní účel knihovny – zprostředkovávat a zajišťovat realizaci práva na svobodný přístup k informacím.

-cíl knihovny – nepůsobit izolovaně a samostatně, ale naopak vytvářet jakýsi vzájemně propojený celek.

-„minimum“ služeb – je každá knihovna povinna poskytovat, a to na principu bezplatnosti.

-princip bezplatnosti – neplatí bezvýjimečně. Informační služby nejsou poskytovány zdarma v případě, kdy se jedná o některou z činností, jejichž taxativní výčet nalezneme v § 4 odst. 2 písm. a) až c).

- některé služby jsou totiž poměrně náročné ať již z hlediska technického vybavení, tak i z hlediska personálního a někdy přímo na základě autorského práva, proto jsou poskytovány za úhradu nákladů.

-knihovna může poskytnout vedle minima služeb i další služby, záleží však na její volbě a také na jejich prostorových, technických a finančních možnostech. Knihovna ve velkém městě tedy bude nejspíše nabízet svým uživatelům daleko širší spektrum služeb než knihovna v malé obci.

Druhý charakteristický rys knihoven = Zásada rovného přístupu k informacím, k veřejným knihovnických a informačním službám.

Třetím rysem knihovny je požadavek jejího zápisu v evidenci knihoven, kt. je vedena MK.

Provozovatelem se může stát FO i PO za podmínky, že veřejné knihovnické a informační služby jsou poskytovány jejím jménem.

-mohou jít být tedy vedle státu a územních samosprávných celků také např.: různé formy obchodních společností, obecně prospěšné společnosti, nadace či příspěvkové organizace.

Jednotlivé druhy knihoven (podle jejího zřizovatele):

v     Knihovny zřizované státem – org. složka, má podobu příspěvkové org.

-řadíme sem Národní knihovnu ČR (v Praze), která tvoří centrum a se kterou spolupracují také Specializované knihovny, a ty pak tvoří centrum meziknihovních služeb pro daný obor specializace, krajským centrem jsou pak Knihovny krajské, dále Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé K. E. Macana (Praha Smečky), která se specializuje na urč. Skupinu uživatelů, kterými jsou nevidomí a zrakově postižení.

-státem zřízena je také Moravská zemská knihovna v Brně.

v     Knihovny zřizované krajem – od r. 2001 jsou nově do systému knihoven zařazeny také knihovny krajské.

-vedle univerzálních, konzervačních a historických knihovních fondů může tato knihovna uchovávat také fondy specializované.

Krajská knihovna – zabezpečuje výkon odborné péče o základní knihovny v jednotlivých obcích, kt. js. spravovány profesionálními knihovníky.

-krajská knihovna může také fungovat zároveň jako knihovna základní.

-jejich úkol – spočívá především v nákupu knihovního fondu pro tyto knihovny, jeho dopravě a odborném zpracování, dále v zajišťování odborných seminářů.

v     Knihovny zřizované příslušným orgánem obce

-nejnižším stupněm systému veřejných knihoven a zároveň nejrozšířenějším druhem jsou tzv. základní knihovny zřizované obcemi.

-úkol obce – pečovat o celkový kulturní rozvoj obce, kam nepochybně náleží také oblast knihovnictví.

-obce – jsou nejčastěji zřizovateli základních knihoven s univerzálním fondemhlavním cílem je poskytovat výpůjční, bibliografické a kulturně vzdělávací služby.

-základní knihovna s knihovním fondem specializovaným – tento fond je složen z knihovních dokumentů urč. zaměření. (např.: lékařské knihovny, zemědělské knihovny či oborové vysokoškolské knihovny.)

- Centrum pro tento typ základní knihovny může vytvářet tzv. specializovaná knihovna, která je součástí systému knihoven.

-Národní lékařská knihovna v Praze – vytváření tématické a oborové bibliografie a databáze.

ZÁKLADNÍ POVINNOSTI PROVOZOVATELŮ VEŘEJNÝCH KNIHOVEN

-aby veřejná knihovna mohla plnit svoje funkce, je nutné stanovit jistý soubor povinností.

-orgánem pověřeným dohledem nad plněním těchto povinností je MK.

-pokud provozovatel některou povinnost zanedbal, vystavuje se nebezpečí uložení pokuty.

§        Povinnost vést evidenci knihovního fondu a meziknihovních výpůjček

-evidence – přehled, seznam všech knih v knihovně (podle autorů, podle žánrů,...).

-knihovní fond (zaznamenává se) – evidence poplatků, evidence vyřazení knih, evidence knih.

-knihovní fond je omezován svým rozsahem -> přímo závislé na množství finančních prostředků, které má knihovna k dispozici.

-provozovatel knihovny je povinen vést evidenci knihovního fondu, kt, má za úkol přehled o jeho rozsahu.

-knihovny mají možnost využití moderní techniky a vedení svojí evidence prostřednictvím elektronické či mikrografické formy.

-meziknihovní služby – jsou založeny na principu povinnosti poskytnou veřejné knihovně pro jejího uživatele daný dokument, pokud je o to požádána.

§        Povinnost provádět revizi knihovního fondu

-provádění revize knihovního fondu je kontrolním nástrojem, kt. slouží k ověřování souladu evidenčních záznamů o jednotlivých knihovních dokumentech se skutečným stavem.

-zákon o knihovnách stanoví odlišný postup a periodicitu provádění revize (1x za rok) váže na velikost knihovního fondu.

§        Povinnosti spojené s vyřazováním knihovních dokumentů

-aby knihovna mohla být považována za moderní zdroj informací, je nutné knihovní fond průběžně aktualizovat.

-ty dokumenty, kt. nesplňují dané požadavky jsou z knihovního fondu vyřazovány.

-historický fond – obsahuje dokumenty jedinečné a nenahraditelné povahy, kt. se často nacházejí v jediném exempláři a které je nutno uchovat jako součást národního bohatství.

-multiplikáty – jsou součástí knihovního fondu pouze v případě nejfrekventovanějších knihovních dokumentů (např.: slovníky nebo učebnice).

-knihovní dokumenty, kt. jsou vyřazeny, musí provozovatel knihovny nabídnout ke koupi jiné veřejné knihovně téhož druhu, aby bylo zajištěno a umožněno doplnit knihovní dokumenty chybějící v jiné knihovně.

(Vyloučeny z této povinnosti jsou dokumenty, jejichž další použití je vyloučeno pro jejich opotřebovanost, neúplnost nebo stupeň poškození.)

-pokud nebyly knihovní dokumenty ani takto odkoupeny, mohou být nabídnuty i jinému zájemci, popřípadě darovány nebo zlikvidovány.

§        Povinnosti spojené s ochranou knihovního fondu

-provozovatel knihovny je povinen zajistit:

-      umístění knihovního fondu v podmínkách vhodných pro poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb

-      ochranu knihovního fondu před odcizením a poškozením

-      restaurování knihovních dokumentů

SPRÁVA NA ÚSEKU VYDÁVÁNÍ PERIODICKÉHO A NEPERIODICKÉHO TISKU

-periodický tisk – vydáván alespoň 2x do roka (př. Ml. Fronta dnes, Dieta, Receptář, Bydlení, Šíp, TV revue, Sport, Lidé a země, Květy, Vlasta, Rychnovský zpravodaj, deník, týdeník

-rozdělení: podle ceny, zda je určen pro muže či ženy a zda je to deník, týdeník či měsíčník

-neperiodický tisk – vydáván 1x do roka v částech (př. Almanach školy vydávaný k výročí školy, Ročenka).

Neperiodickým tiskem nejsou:

-plastické nástěnné mapy, glóby

-rozmnoženiny programu počítačů

-propagační materiály politických stran, politických hnutí, občanských sdružení, nadací, církví

-bankovky, poštovní známky, ceniny

 

Periodickým tiskem nejsou:

-Sbírka zákonů

-Sbírka mezinárodních smluv,

-věstníky a úřední tiskoviny

- periodický tisk vydávaný výlučně pro vnitřní potřeby vydavatele

Právní úprava periodického tisku – zák. č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon)

Právní úprava neperiodického tisku – zák. č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích

Právní předpisy: obchodní zákoník, občanský zákoník, živnostenský zákon, správní řád

 

 

 

 

Periodický tisk:

Periodickým tiskem se rozumí noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce.

Definice neperiodického tisku:

Neperiodické publikace jsou definovány jako rozmnoženiny literárních, vědeckých a uměleckých děl určených k veřejnému šíření, které jsou vydávány jednorázově, popřípadě nejvýše jednou ročně anebo po částech i častěji, tvoří-li obsahově jeden celek.

VYDAVATEL

Fyzická nebo právnická osoba, která vydává periodický tisk.

Veřejné šíření informací – zpřístupnění předem individuálně neurčenému okruhu osob

Oprávnění vydávat Pt se staví na principu evidenčním.

Vydavatel má povinnost konkrétní titul do evidence přihlásit, a to nejpozd. do 30 dnů před zahájením Pt.

MK zapíše Pt do evidence Pt, a to nejpozd. do 15 dnů ode dne doručení oznámení a sdělí osobě přidělené evidenční číslo.

Vydavatel je povinen oznámit změnu evidovaných údajů, přerušení nebo ukončení vydávání Pt a to nejpozd. Do 5 dnů ode dne, kdy došlo ke změně evidovaných údajů anebo k přerušení či ukončení vydávání Pt.

 

Institut odpovědi – pokud o nás bylo v Pt něco tvrzeno, máme právo na odpověď a na jejím uveřejnění v Pt. Právo na odpověď mají manžel, děti, příbuzní. Žádost musíme adresovat vydavateli a to nejpozd. do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v Pt.

Vydavatel je povinen na žádost osoby odpověď uveřejnit a vyhovět jí.

Právo na dodatečné sdělení: navazuje na presumpci neviny. Pokud bylo v Pt uveřejněno sdělení o trestním řízení nebo o řízení ve věcech přestupků vedené proti FO nebo PO, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění informace o konečném výsledku.

Žádost musí být vydavateli doručena nejpozd. do 30 dnů od právní moci rozhodnutí.

Podmínky jsou stanoveny tak, aby publikace byla rovnocenná.

Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti.

Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení.

Vydavatel není povinen uveřejnit odp. n. dodat. sdělení:

-spáchal-li by trestný čin n. správní delikt uveřejněním

-text je v rozporu s dobrými mravy

-pokud již dříve podal dodat. sdělení sám od sebe

 

Povinnosti vydavatele:

-vydavatel odpovídá za obsah Pt.

-vydavatel neodpovídá za pravdivost údajů obsažených v reklamě (neplatí pro případ, kt. řeší reklamu a inzerci samotného vydavatele)

V naléhavém veřejném zájmu je vydavatel povinen v Pt uveřejnit neodkladné oznámení státního orgánu o nouzovém stavu, stavu ohrožení nebo válečném stavu -> v nejbližším vydání Pt

Povinné údaje:

è    název Pt

è    četnost (periodicita) jeho vydávání

è    označení regionální mutace (pardubický)

è    místo vydání

è    E – evidenční číslo Pt přidělené MK – nejpozd. do 30 dnů před vydáním

oznamovací povinnost musí být splněna

povinné údaje u PO – název, sídlo, IČO vydavatele

-//-                       u FO – jméno, příjmení, bydliště – živnostenské oprávnění

Vydavatel je povinen zajistit dodání stanoveného počtu výtisků a to do 7 dnů ode dne jeho vydání (bezplatně) těmto příjemcům *

* 2 Národní knihovně ČR

   1moravské zemské knihovně v Brně

   1 knihovně národního muzea v Praze

   1 MK

   1 parlamentní knihovně

   1 každé krajské knihovně

   1 městské knihovně v Praze

   1 knihovně a tiskárně pro nevidomé K. E. Macana v Praze

Povinné výtisky – povinnost vydavat. do 30 dnů ode dne vydání odevzdat *

*2 Nár. knihovně ČR

  1 Moravské zemské knihovně v Brně

  1 vědecké knihovně v Olomouci

  1 městské knihovně v Praze -> regionální (krajské) knihovně, pro nevidomé K. E. Macana v Prz.

 

Institut ochrany zdroje informací

-vztahuje se na osoby podílející se na získávání a zpracování informací

– zdroj, kt. podal informaci musí být utajen

 

Sankce

Za porušení povinností lze vydavateli uložit pokutu až do výše 100 000 nebo 200 000 Kč.

Orgánem oprávněným ukládat pokuty jsou krajské úřady.

 

Pokud neper. Publikace neobsahuje zákonem stanovené údaje, může být vydavateli uložena pokuta až do výše 50 000 Kč.

 

PROVOZOVÁNÍ  ROZHLASOVÉHO  A  TELEVIZNÍHO  VYSÍLÁNÍ

Zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání.

=činnost, která spočívá v šíření rozhlasových a televizních programů a teletextu, určených veřejnosti.

 

Provozovatele lze rozdělit to tří skupin:

1.      Provozovatelé ze zákona – oprávnění k vysílání získali na základě zákona (ČT1, ČT2, ČT24, ČT4) – pro všechny skupiny obyvatel (děti, postižení)

2.      Provozovatelé s licencí – oprávnění získali udělením licence (Prima, Nova, Nova Cinema, Prima Cool)

3.      Provozovatelé s registrací – oprávnění získali registrací (BBC, HBO)

ČT 2 – program pro umělecké zaměření, zaměření na sport

ČT 1 – zpravodajství, informace

Zpravodajství – musí informovat seriózně

Licence – získá ten, kdo o ni požádá (před digitalizací pouze prima a nova)

-musí si zažádat u Rady pro rozhlasové a TV vysílání – pokud splní podmínky, získá licenci.

 

1.Provozovatelé ze zákona

Česká televize a Český rozhlas – instituce, které jsou oprávněny provozovat rozhlasové a TV vysílání přímo ze zákona. – specifický úkol – poskytovat objektivní, vyvážené, ověřené a všestranné inf. veřejnosti včetně příslušníků národnostních a etnických menšin.

 

2. Provozovatelé s licencí

a) PO se sídlem na území ČR, která má formu obchodní společnosti a je zapsána v OR.

b) FO s trvalým pobytem na území ČR. Do OR se zapisují až po udělení licence.

Orgánem, kt. je oprávněn udělit licenci je Rada ČR pro rozhlasové a TV vysílání.

 

licence je šířena prostřednictvím:

a)     vysílačů

b)     družic a kabelových systémů

licence je vydávána na dobu určitou, a to:

·        pro rozhlasové vysílání nejvýše na dobu 8 let

·        pro televizní vysílání nejvýše na dobu 12 let

provozovatel musí zahájit vysílání, a to:

o       do 180 dnů od nabytí právní moci u rozhlasového vysílání

o       do 360 dnů u televizního vysílání

Rada je také oprávněna:

§        licenci odejmout

§        udělit krátkodobou licenci (po dobu nejvýše 60 dnů za jeden rok)

a)prostřednictvím  vysílačů – v tomto případě Rada vyhlašuje tzv. licenční řízení – stanoví lhůtu a místo podání žádosti o licenci, časový a územní rozsah a soubor technických parametrů předpokládaného vysílání.

b)prostřednictvím družic a kabelových systémů – z podnětu žadatele o licenci – účastníkem řízení.

Rada je oprávněna licenci neudělit nebo licenci odejmout.

3.Provozovatel s registrací

Převzetí vysílání od původního tvůrce programů = tzv. převzaté vysílání

Provozovatelem s registrací může být:

Ø     PO se sídlem na území ČR zapsané v OR

Ø     FO s rvalým pobytem na území ČR – do OR se zapisuje až po registraci

Podmínky pro zrušení registrace:

Rada může registraci zrušit na základě – provozovatel vážným způsobem porušil podmínky nebo pokud provozovatel uvedl v přihlášce k registraci nepravdivé údaje

Sankce

Pokutu je oprávněna uložit Rada a výnosy z pokut jsou příjmem státního rozpočtu.

 

RADA PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ = správní úřad

-vykonává státní správu v oblasti rozhlasového a TV vysílání a převzatého vysílání

-dohlíží na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací

-uděluje a odnímá licenci

-vydává rozhodnutí o registraci

-ukládá sankce

-vede evidenci provozovatelů převzatého a TV vysílání

Rada má 13 členů

Funkční období je 6 let

Členové rady vykonávají svou funkci osobně

Členové rady pro rozhl. a TV vysílání

Předsedkyně:                               Kateřina Kalistová – od r. 2009, mladší věková kategorie

Místopředseda:               Milan Bouška

Místopředseda:               Pavel Foltán

Místopředsedkyně:       Alena Macková

Další členové rady:       Martin Bezouška

                                               Jan Kostrhun

                                               Ivan Krejčí

                                               Dalibor Matulka

                                               Irena Ondrová

                                               František Pejšil

                                               Aleš Rozehnal

                                               Jiří Šenkýř                                        

 

ŘEDITELÉ:       Česká televize – Jiří Janeček

                               Nova – Petr Dvořák

                               Prima – Marek Singer

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA